Je asi jedna ráno. Sedíme zmatlaní jako obvykle kdesi v naší Olomouci a čumíme do čisté, čerstvě vymalované stěny. Z jukeboxu se nám k tomu vnucuje Tomáš Ortel na střídačku s 13. stoletím a v tom mě něco přinutí prohlásit: „Támhle nad tím oblukem, místo té reklamy na Morgana, bývala kdysi na stěně namalovaná motorka.“
Jo. Byla tam namalovaná stromová alej, která se sbíhala do úzkostlivé, magické dálavy, hvězdný nebe a záda motorkáře, co měl jednu nohu na stupačce a druhou na zemi. Přemýšlel. Chystal se rozjet někam do hajzlu. Tenkrát bylo v baru ještě tolik kouře, že jsme neviděli jeden na druhého. Z Míši Pema na druhém konci stolu jsem neviděl už ani siluetu. Jen jsem slyšel, jak spolu se mnou a jukeboxem haleká: „Run to the hills, run for your lives!“ A pak zařve „Hoď tam Znouzu“.
Kde ty časy jsou? Z kouře zbyl jen štiplavý smrad z neumytých hajzlů a motorkář na zdi se nakonec rozhodl nechat všechno za sebou a odjel i s tou alejí. V baru se nám totiž rozšířil takový nešvar. A on už se na to ze stěny nedokázal dívat…
Ozbrojený Jednorožc začal upadat v poměrně melancholický web a proto raději vynechám další vzpomínky – na balení první holky, která těsně před akcí dlouze čuměla na obrázek GSXa visícího za mnou, na plánování motoexpedic, na chlastačky do rána i na to, že to byl od 13ti domovský bar mé nejlepší kámošky a vždycky, když se na svátky vrátila z Británie, museli jsme tam zajít. Lizinko, jestli to náhodou budeš číst, tak měj v paměti, že musíme o vánocích najít jienj lokál 😀
Teď na bar dopadlo to nejlepší z Nošovic. Je to prostě Hokejovka a my si v našem článku utřeme slzy promarněného mládí a raději podrobně rozebereme, jak se taková nemoc může baru přihodit.
Protikuřácký zákon? Bába a jeho EET? Mimozemšťani? Možná. Všechno to ale začalo tou vyžranou osmnáctiletou metalovou mařenou za barem. Byla tam měsíc, možná dva, než si přivábila několik stolů kámošů. Zde je nutné konstatovat, že Tomáš Ortel zcela změnil vzorek obyvatelstva vyznávající neonacizmus. Neonacista už nemá holou hlavu ani kérky. Nezaměstnané neonacistické socky se hanebně infiltrovaly za metalisty.
Na první pohled se tedy na hostech nic nezměnilo. Vypadali stejně jako ti před tím. Jen začalo ubývat Dia a Ironů a repertoár jukeboxu se postupně proměnil na českou klasiku. Spolu s Diem začali mizet i ti milí lidé, co to tam táhli kdysi, až tam seděly jen dva stoly tlustých dvacetiletých metalistů, kteří z plna plic řvali „Za Aláhovu slávu…“ a pokukovali po své alfasamičce za barem.
Vrcholem všeho byl večer, kdy jejich alfasamička svolila k objednávce bezdomovcovi, který se tam následně posral. Nenapadlo ji nic chytřejšího, než jej vyhnat ze záchoda. Následovalo patnáctiminutové pobíhání bez kalhot s kusem hovna v ruce. Pak už v baru nebyl koberec. Nikdy. Leckdo by si řekl, že pokud ne toto, tak protikuřácký zákon bude pro podobný bar „ta poslední rána“. Skoro byla.
Pak ale majitele baru napadla ona spásná myšlenka! Jeden moudrý muž kdysi prohlásil, že Radegast je to jediné dobré, co vás z regionu tohoto pivovaru může potkat. Majitel baru tuto ideu rozšířil, vzal si rýč a odkudsi ze samého dna Moravskoslezského kraje, ze světa věčně posraných hajzlů, nesplacených mikropůjček, pika a dětí na ulici, vykopal světové know how, jak protikuřácký zákon přežít. To, co funguje u nich už po staletí, přece musí zabrat i na hříšné lidi města olomouckého. Simpsala bim!
Obrázky motorek šly do koše, oranžové stěny pomalované cestováním šly pěkně doběla (komu by se nelíbílá?), kůpila sa telka jaxviňa, vyvěsila se úhledná cedule „Hokejovka Radegast“, aby každý věděl, že s nima držíme, a stačilo už jen čekat.
Netrvalo dlouho, než pikérskou ostudu metalistů doplnili i učebnicoví náckové. Společně se scházejí nad pivem, aby si postěžovali: Jak nemůžou sehnat práci, jak je zaměstnavatel na DPP vykořisťuje (a aby chcípnul), jak za všechno může Kalousek a migranti, že se nic nedaří a furt jenom prší, Farmakon jim způsobil rakovinu, měla by skončit vláda, ale že nás Tom Ortel a Andrej Babiš všechny zachrání a bude dobře. Až porazíme Kometu, tak konečně Franta splatí dluhy, protože si vsadil a vydělá deset a pak si můžem i zahajlovat.
Jak jsem uvedl již v předchozím článku, Jednorožec vyměknul. Zdali se zlepšuje nebo měkne víc a víc, posuďte sami. Nyní bych vás však prosil o minutu pietního ticha za motobar, který před mnoha lety býval mým víkendovým domovem.
Ještě jedna rada na závěr: Co dělat, pokud vám tito lidé budou chtít rozbít hubu. Jednou jsme s nimi šli do dost ostré konfrontace a toto zabralo, prakticky vyzkoušené. „Chtěl jsem do armády, ale neprošel jsem fyzickejma testama, tak dělám alespoň ve VOPce v Jíčíně a opravuju tanky. Je tam málo peněz, ale na pivko ještě je a dělám to proto, abych podpořil naše kluky v Afghánistánu. Když mě teď zabiješ, kdo jim pomůže s tou technikou, abychom tu naši vlastičku obránili? Kurva…chlapi…jsme na stejné straně…“ Tímto byl konflikt vyřešen.
Tento článek nesmí být chápán jako projev náhlé sympatizace webu s organizacemi Antifa.cz a podobnými. Tyto organizace nesnášíme stejně jako nácky a přejeme jim krvavý průjem z fetu.
Tento článek rovněž nesmí být chápán jako výsměch pivu Radegast. Pivo Radegast je jedno z nejoblíbenějších piv autora. Smějeme se pouze Hokejovce.
![[Návod] Firefox 59 vyšel jako snap: Instalace a konfigurace na Debianu 9](https://www.armed-unicorn.cz/wp-content/uploads/2018/03/VirtualBox_Debian_15_03_2018_19_06_25-1.png)
